Ráno hmlisto, večer tak isto.

27. října 2014 v 12:25 | JÁ
A tak tu máme zase podzim. A už dva měsíce cupitá škola. Letní předpověď se mi docela podařila.
Opravdu se po úplňku oteplilo. A teď je u nás zase kosa - někde už dokonce sněží.
První podzimní den jsem si oslavila po krk v moři. Teplíčko. Aby bylo jasno že už je podzim, pouštěli si Frantíci na pláži draky.
Doma mezitím školáčci vybalili málem oteplovačky.
Nevím kdo vymýšlí témata týdne, a tak nevím co k tomu napsat. Někdo na blogu možná stále píše... a píše... a píše...
Mám plno dětí a rozprostřených - jak se dřív říkalo - od Šumavy k Tatrám. Teď říkám spíš od Beskyd k Alpám.
No a tak na to psaní nemám moc času. A když jsem si z ciziny chtěla zadopisovat tak mě pan Google nepustil do gmailu.
Je od něj pěkné že hlídá aby se mi tam někdo nevrtal, ale proč ani já ne?
To pan Blog - jednou za 3 měsíce - mi zase vysvětlí, že jsem nic nenapsala. A tak teda píšu.
Prý MLHA ŽIVOTA. Představuji si ji jako deprese, rakovinu, zmar.
Tudle jsem byla u nás na horách a při pohledu z kopce tam MLHA fakt byla.
Hustá, ale že by byla zrovna ŽIVOTA, to asi ne. Žádná debka mě z toho nepostihla.
A tak mě napadá jen asi toto - citát :
Málokdy se zvedá mlha v jižních Beskydech, málokdy obočí.
Polní cestou se k nám blíží starý kozí dech, neštěstí útočí
Ale nejlepší MLHA byla tudle na hokeji v Brně. Tam možná o ten ŽIVOT šlo.
Tak to moudře ukončili a já také končím.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama